Korsika - 20.7.

Prý čas přiměje člověka v určité chvíli k tomu, že už nechce poznávat nová a nová místa, nové země, řeky a lidi. Chce ale propátrat poznané, pojmenovat, seřadit smysl všeho, co se vrstvilo, rodilo, zrálo a umíralo. Pochopit smysl věcí a sebe sama. Mě čas zastavil na Korsice, v krajině, která svou tvrdostí a nepřístupnou krásou připomíná Šumavu, u jazyka, který jsem nikdy neměla v plánu se učit.

V Čechách (to už se zase smí říkat) je nezvykle dobrá viditelnost. Pražská placička s poli a pak po Vltavě na Orlík a Mrtvý luh, vše jako na dlani. Pánové v kokpitu si to  užívají a komentují náš vyhlídkový let.