pondělí 12. září 2016

21.7.

V campu, kam se stěží dovlečeme, vybalujeme a u známých si část věcí v pytlích necháváme. Přestože pytel má dvojnásobný objem mého batohu, batoh je stále plný. Fyzikální zákony tu tedy neplatí, s tím je třeba počítat. Přespíme na malé pláži. Celkem včas, slunce ještě nepálí, se ráno zase vrátíme písčitou pěšinou 5 km do Porta, kde se zásobíme suchou stravou do hor.  Serpentinami šimrajícími žaludek zpět do Ajaccia.  Muž v ženském těle, který řídí, nadává všem řidičům kolem, jako by právě oni mohli za přecpané silničky Ajaccia.
Frida na budově vlakového nádraží

Žádné komentáře: